Jdi na obsah Jdi na menu
 


V Praze židovské

16. 3. 2010

ŽIDOVSKÁ PRAHA (2. prosince 2009)

 

Naše další cesta směřovala do Prahy židovské, která je cílem tisíců turistů pro svou unikátnost. Než jsme poznali některé z jejích staveb, zastavili jsme se ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze za Mgr. Blankou Rozkošnou, která nás seznámila se základními židovskými tradicemi a zvyky. Takže víme, že Židé se řídí jiným kalendářem než my (nový rok 5770 přivítali 19. září 2009), že každá sobota je pro ně dnem svátečním (šabat), známe Pesach, který je oslavou vyvedení Židů z egyptského otroctví, poznáme svitek Tóry.

Naše první cesta vedla do gotické Staronové synagogy, kde si kluci museli začít zvykat na povinnost mít pokrývku hlavy – jarmulku, nebo-li kipu. Pro naše téma však důležitější byla Pinkasova synagoga, památník obětí holocaustu z našich zemí, jejíž zdi jsou popsány 80 000 jmény. Jména, jména, jména. Zpěv žalmu. Četba jmen těch, kteří zahynuli. My na stěnách hledali naše děti. Nebylo to jednoduché, neboť výška prostoru synagogy téměř neumožňuje přečtení jmen obcí a obětí v samém jejím vrcholku. Nakonec jsme byli alespoň trochu úspěšní.

I starý židovský hřbitov byl nevšedním zážitkem. Kráčeli jsme po úzkých cestičkách mezi stovkami náhrobků, nyní už nejen v podobě stél, ale též tumb, tedy jakýchsi domečků Asi nejvýznamnější patřila slavnému učenci, dle pověsti tvůrci golema, rabi Löwovi. Tady mnozí neodolali možnosti obrátit se na něj s prosbou o pomoc při vyslyšení přání, která byla zaznamenána na papírky a položena na jeho hrob.

Závěr našeho putování po objektech Židovského muzea v Praze patřil Španělské synagoze, před níž se nachází poněkud netradiční socha Franze Kafky, významného spisovatele z okruhu tzv. pražské německé literatury. Tady vzniklo naše společné foto.